Certifikace dětské obuvi

Po roce 1990 došlo v ČR jednoznačně ke zhoršení úrovně obouvání dětí. Mnoho rodičů dnes opravdu neví, jak se má dětská obuv vybírat a na co musí mít při koupi dětské obuvi na zřeteli. V ČR se bohužel prodává i dětská obuv, která neodpovídá zásadním ortopedickým a hygienickým kritériím na zdravotně nezávadnou obuv. Česká obuvnická a kožedělná asociace (ČOKA) proto zavedla již v roce 1997 dobrovolnou certifikaci dokladující zdravotní nezávadnost dětské obuvi a dokladující správnou ortopedickou konstrukci dětské obuvi. Podobné systémy dobrovolného hodnocení jsou využívány např. v sousedním Německu (tzv. WMS značka a WMS systém u dětské obuvi) nebo v Polsku (zde je používána u dětské obuvi značka „Zdravá stopa“). 

NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA VZTAHUJÍCÍ SE NA VÝROBCE, DOVOZCE ČI DISTRIBUTORA DĚTSKÉ OBUVI VYŽADUJE:

  1. Výrobce, dovozce nebo distributor obuvi pro děti do 3 let si musí zajistit atesty na materiály u kompletní obuvi, příp. získat atesty od samotných výrobců materiálu a komponentu- podle vyhlášky č. 84/2000 Sb.
  2. Zákon č. 258/2000 Sb. ani vyhláška č. 84/2001 Sb. neuvádí žádný seznam zkušeben, které by hodnocení prováděli. Toto hodnocení proto může provádět kterákoliv zkušebna nebo laboratoř.
  3. V případě, že atesty na materiály budou v souladu s vyhláškou c. 84/2001 Sb., výrobce, dovozce nebo distributor obuvi pro děti do 3 let je povinen sám vydat tzv. „prohlášení“, že výrobek je v souladu s novými právními předpisy.

Kopie tohoto tzv. „prohlášení“ je nutné poskytovat každému prodejci této kategorie obuvi, aby byly k dispozici pro kontrolní orgány Hygienické služby.

 

Dobrovolně certifikovaná dětská obuv plní tzv. lékařské požadavky na zdravé obouvání. Mezi tyto požadavky patří zejména: 

  1. Dostatečný prostor obuvi, hlavně v její prstové části.
  2. Dokonalá flexibilita (ohebnost) obuvi, hlavně v místě prstních (metatarsophalangeálních) kloubů nohy 
    3. Úměrná výška podpatku.
    4. Vybočené (varosní), nebo kolmé postavení patní části kopyta.
    5. Pevný a dostatečně dlouhý opatek.
    6. Anatomicky správně modelovaný svršek obuvi 
    7. Vyhovující materiál z hlediska hygienicko-zdravotnického (biologická inertnost výluhů z materiálů a přípravků použitých při výrobě obuvi, zajištění optimálního vlhkostního a teplotního režimu - mikroklima, měkkost, možnost dokonalé očisty).
    8. Tlumení nášlapných sil spodkovým provedením.
    9. Malá (resp. přiměřená) hmotnost obuvi.

 

Od 1. ledna 2001 nabyl v ČR platnosti zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ke kterému byla vydána vyhláška č. 84/2001 Sb. o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti do 3 let. Podle této vyhlášky je nutné povinně provádět hygienické atesty na veškeré výrobky a tedy i na veškerou obuv pro děti do 3 let věku (velikostní skupiny 0 a 1), nesprávně se hovoří o tzv. povinné certifikaci. V podstatě se dá říci, že povinné hygienické hodnocení je vlastně prvním stupněm hodnocení pro oblast dobrovolného nebo-li nadstandardního hodnocení. Kromě hygienických kritérií jsou při dobrovolné certifikaci sledována zejména kritéria ortopedická, obuv je proměřena velikostně, zda správně odpovídá deklarovaná velikost,  tj. nejen délka, ale i šířka obuvi, je zhodnoceno kopyto, odzkoušeny jsou i další stanovené fyzikálně mechanické vlastnosti (obrušivost podešví, flexibilita, tj. ohebnost obuvi) a posouzena je také bezpečnost při používání (na obuvi nesmí být žádné ostré hrany kovových uzávěrů, drobné ozdoby, které se mohou utrhnout a dítě by je mohlo spolknout atd.).